Na počátku své profesní kariéry jsem pracoval 7 let v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy a jako začínající psychiatr jsem byl nucen od služebně staršího kolegy převzít výuku psychiatrie na boleslavské zdravotní škole. Na základě této zkušenosti jsem se rozhodl, že už nikdy nic a nikoho učit nebudu. V roce 1992 jsme založili Fokus Mladá Boleslav, kde od té doby pracuji a kde jako odborný ředitel zodpovídám za kvalitu sociálních (a od vzniku Centra duševního zdraví také zdravotních) služeb poskytovaných dlouhodobě vážně duševně nemocným klientům. Od roku 1995 jsem členem týmu Centra pro rozvoj péče o duševně nemocné. V roce 1995 také vznikl náš první tým využívající case management a začalo být jasné, že vytváříme v rámci sociálních služeb cosi, co ve většině zemí je součástí zdravotnictví a že alespoň část zdravotnických znalostí je potřeba do sociálních služeb přenést, aby fungovaly dobře. Opět z donucení jsem tedy začal přednášet Psychiatrické minimum a ukázalo se, že když povídáte něco lidem, které to zajímá a kteří to pro svou práci potřebují, můžete to učit dost blbě a stejně to nějak jde. Na tomhle principu jsem založil svou lektorskou kariéru a k Psychiatrickému minimu se později přidal Case management a kurz zaměřený na předcházení krizím, který učíme společně s Honzou Mužíkem. Spolupráci se vzdělávacím střediskem pražského Fokusu mám rád nejen proto, že se potkáváme v zájmu o témata souvisejícími s dlouhodobě vážně duševně nemocnými, protože kurzům zajišťují profesionální organizační a technické a administrativní zázemí, ale možná hlavně proto, že jsou milí a vstřícní k účastníkům kurzů a ke mně.